Občan | Pacient

Rychlé odkazy

Ministr Adam Vojtěch poskytl rozhovor e-časopisu Management rizik ve zdravotnictví


Datum vydání: duben 2018
Zdroj: e-časopis Management rizik ve zdravotnictví 2/2018
Autor: Jana Marsová



Pane ministře, ráda bych se na úvod zeptala, co pro Vás osobně znamená skloubení Vašich dosavadních znalostí a pracovních zkušeností s oborem zdravotnictví. Mohl byste, prosím, pro naše čtenáře uvést jeden konkrétní případ, kdy tato kombinace bude mít pozitivní dopad na kvalitu řízení resortu zdravotnictví?
Ze začátku jsem se setkával s otázkami na to, zda nevadí, že nejsem lékař. Domnívám se, že to, že nejsem lékařem a nejsem profesně vyhraněn a zatížen tím nebo oním směrem, je na tomto postu jistou výhodou. Jsem vzděláním právník, který se v posledních letech velmi intenzivně a programově věnoval zdravotnické problematice včetně jejího ekonomického pozadí, modelů financování, analýze primárních problémů českého zdravotnictví a možnostem jejich řešení. A při této činnosti jsem se samozřejmě musel a také s důvěrou obracel na odborníky. Nejen lékařské kapacity, ale i  ekonomy, právníky či legislativce. Vytvořil jsem si v tomto období tým skutečně renomovaných poradců, s  nimiž permanentně konzultuji problémy. Protože žádný člověk nemůže vědět a obsáhnout vše. A zvláště zdravotnictví je zcela specifickou oblastí pod přísnou denní kontrolou deseti milionů českých pacientů. Snažím se na problematiku našeho zdravotnictví tedy nahlížet nikoliv pouze z pozice lékařů, nikoliv pouze jako ekonom, nikoliv pouze jako právník, ale především jako pacient, jako občan této země. Pacient je ten, kdo mne jako ministra zajímá nejvíce. A  ten, kdo mu pomáhá, tedy lékař či sestra. A i kdybych k určité záležitosti neměl dostatek informací, nemám problém naslouchat, zeptat se těch, kteří vědí. To by měla být, myslím, hlavní práce ministra. Naslouchat. A poté rozhodovat.

Jak vnímáte jako občan a pacient kvalitu současné zdravotní péče v ČR? (Pokud máte výhrady, jaké? Co si myslíte, že by situaci zlepšilo? Pokud hodnotíte pozitivně, máte nějaký vlastní příklad z nedávné doby?)
Jako pacient i jako ministr zdravotnictví si myslím, že v celkovém pohledu je u nás kvalita zdravotní péče na  vysoké úrovni. A  především je dostupná všem. V tom vidím největší benefit. Když však půjdeme do  detailu, tak u  jednotlivých poskytovatelů se kvalita péče může lišit. A proto se chceme podrobně kvalitou zabývat a chceme jí měřit. A tyto informace by měli mít k dispozici pacienti. Výhrady mám také k tomu, že pacient v současné době doslova bloudí systémem od jednoho specialisty k  druhému, což je nejen nepříjemné pro samotného pacienta, ale také nákladné pro systém. Důvodem je to, že u nás chybí silná primární péče. Dnes bohužel praktici nefungují, jak by měli. Před pár měsíci mě navštívil český lékař praktikující v Německu. Systém je tam úplně jiný. Vytěžuji totiž praktiky velmi intenzivně a oni zase mají větší pravomoci a osobně objíždějí pacienty. Myslím si, že bychom se měli dát touto cestou a praktik by se měl pro pacienta stát základním centrem v systému. Měli bychom pyramidu českého zdravotnictví vystavit na primární péči. Mojí vizí je posílit roli praktických lékařů, což souvisí jak s primární, tak i sekundární prevencí. Praktik by měl být koordinátorem péče o chronicky nemocné pacienty, například diabetiky, a proto také mít větší kompetence. Ustanovil jsem proto pracovní skupinu, která celkovou reformu primární péče řeší.

Mohl byste, z pozice ministra zdravotnictví ČR, definovat kvalitní zdravotní péči či kvalitu zdravotní péče?
Podle mého přesvědčení by zdravotnictví mělo být veřejnou službou, která bude kvalitní a  dostupná pro všechny občany. Chci, abychom otázky kolem zdravotnictví přestali omezovat pouze na  dohady kolem platů, ale abychom především začali řešit kvalitu péče, kterou našim občanům poskytujeme. Nechci se zabývat jen objemem péče tak, jak je dnes nastaven, a  jejími úhradovými mechanismy, ale i  tím, jak péči financovat na  základě skutečně odvedené práce a dosažených výsledků. To je pro mě vize zdokonalování českého zdravotnictví.
Pod kvalitní zdravotní péčí si pak představuji péči, kterou pacient dostane včas, na  správném místě a pokud možno tak, aby se již do nemocnice nemusel znovu vracet, například po nějakém zákroku. Zdravotní péče by měla být místně a  časově dostupná pro všechny pacienty, rovnoměrně rozmístěná, založená na silné roli praktických lékařů, kteří jsou blízko pacientů a silné roli specialistů, kteří jsou centralizováni v centrech se špičkovým vybavením. Pod pojmem kvalitní zdravotní péče vidím také lékaře, kteří jsou motivováni aktivně se starat o svého pacienta a kladou důraz na prevenci a zároveň i zainteresovaného pacienta v péči o své vlastní zdraví. Kvalitní zdravotní péče pro mě znamená rychlá, kvalitní, profesionální, dostupná péče pro všechny pacienty, založená na  prevenci a  zároveň účinná a efektivní směrem k systému.

V předvolební debatě pro Aktuálně.cz jste uvedl, že je potřeba, aby kvalitu podle jasně stanovených objektivních kritérií, ale i podle míry spokojenosti pacientů, měřil nezávislý úřad. Můžete, prosím, konkretizovat tato jasně stanovená objektivní kritéria a  zároveň specifikovat výše uvedený nezávislý úřad?
Ačkoliv se všichni shodneme na tom, že v celkovém pohledu je české zdravotnictví kvalitní, přesto je třeba si přiznat, že pokud by někdo chtěl získat detailnější přehled o  kvalitě péče jednotlivých poskytovatelů, velmi pravděpodobně by narazil. Kvalitu u  nás totiž nikdo zatím systematicky neměří a poskytovatele podle kvality nehodnotí. To je však ve vyspělých zemích standardem. Měření kvality péče se běžně děje ve  Skandinávii, Velké Británii či v  Německu. Právě Německo je v otázce měření a monitorování kvality péče velmi progresivní a může nám sloužit jako vzor. Kvalita péče je regulovaná zákonem jak v nemocničním, tak ambulantním segmentu. Všechny nemocnice jsou například povinny každé dva roky zveřejňovat na internetu komplexní zprávy o kvalitě péče. Je prováděn benchmarking nemocnic a ty, které vykazují horší výsledky, musí vysvětlit, proč tomu tak je a případně přijmout odpovídající nápravná opatření. Německo zřídilo dokonce v  roce 2015 Institut pro zajištění kvality a  transparentnosti ve  zdravotnictví, jakožto na  vládě nezávislou instituci, jejímž cílem má být provádění výzkumů mezi pacienty, sběru relevantních dat a jejich vyhodnocování, vzájemného srovnávání poskytovatelů péče a prezentace výsledků na internetu tak, aby tyto byly srozumitelné pro širokou veřejnost. Podobnou instituci bych si dokázal představit i u nás.
Jako problém spojený s neexistencí systematického měření kvality v České republice je nemožnost propojit kvalitu s úhradami péče. Úhrady péče jsou u  nás nastaveny výlučně na  základě objemu poskytnuté zdravotní péče či pouhé existence zdravotnického zařízení, nikoliv na  základě výsledků poskytované péče. Přitom vyspělý svět propojuje právě platbu za péči s její kvalitou či výsledkem. Pro tento systém úhrad péče se vžil termín „pay-for-performance“. Cílem je finančně bonifikovat poskytovatele podle kvality a výsledků zdravotní péče a naopak redukovat úhrady u těch poskytovatelů, kteří péči poskytují v  podprůměrné kvalitě. Tímto směrem chceme jít již v  rámci letošního dohodovacího řízení. Chci, aby účastníci řízení vyjednávali nejen pouze o „výši úhrad, hodnoty bodu a navýšení úhrad v jednotlivých segmentech“, ale aby součástí dosažených dohod bylo také navýšení kvality a dostupnosti hrazených služeb pro pojištěnce. Jde např. o  stanovení indikátorů kvality poskytované péče, poměr pojištěnců účastnících se preventivních prohlídek, zavedení objednávkového systému pro pojištěnce, snížení čekacích lhůt, zavedení delší ordinační doby, edukace, klinické či laboratorní vyšetření. Cílem je zajistit za  navýšení prostředků směřujících k  poskytovatelům zdravotních služeb také zvyšování standardu poskytovaných zdravotních služeb, zvyšování kvality a bezpečnosti poskytovaných zdravotních služeb a  zlepšování místní a časové dostupnosti zdravotních služeb.

Jak by mělo být takové měření kvality ve zdravotnictví podle Vás, pane ministře, nastavené? Pakliže jste již ve své funkci podnikl konkrétní kroky, prosím uveďte jaké.
S měřením kvality péče již dnes pracuje pan docent Dušek z  Ústavu zdravotnických informací a  statistiky. Ví například, které nemocnice vykazují větší množství nežádoucích komplikací – například proleženin nebo pádů. Dokáže určit, jaká je v nemocnici úmrtnost. To všechno by se mělo do budoucna hodnotit a promítat do úhrad. Ty dobré nemocnice by byly mnohem lépe hodnoceny než ty, kde není kvalita na tak dobré úrovni. Tím by byli poskytovatelé motivováni poskytovat maximálně kvalitní péči. To dnes neplatí, dnes ti dobří motivováni nejsou. Pacienti k nim chtějí a oni na tom prodělávají.
Některé údaje bychom chtěli postupně zveřejňovat - například počty operací a výkonů. To jsou také důležité údaje – je všeobecně známo, že čím více výkonů zdravotníci provedou, tím věští je jejich erudice v  dané oblasti. Některé údaje by se naopak zveřejňovat neměly a měly by sloužit jenom jako informace pro nemocnici, že s ní něco není v pořádku a měla by se zlepšit. Jinak by se nám mohlo stát, že by nemocnice začaly některé skutečnosti tajit.

Vnímáte strukturální problém nedostatku zdravotnického personálu jako riziko při poskytování kvalitní a bezpečné péče? Rozveďte prosím, v čem spočívají největší rizika a jak chcete těmto rizikům v rámci svých kompetencí předcházet či jaká opatření budete navrhovat (již navrhl)?
Nedostatek zdravotnického personálu, především lékařů, je skutečně problém, který se měl řešit již před deseti lety. Predikce vývoje jsou totiž jasné – vzhledem ke stárnutí naší populace nebudou kapacity lékařských fakult stačit. Domluvili jsme se proto s ministerstvem školství, že do poloviny roku vládě předložíme desetiletý program na  zvýšení počtu studentů lékařských fakult a  s  tím související návrh jejich financování. Navrhuji lékařským fakultám přidat ročně přes 500 miliónů korun na výuku mladých lékařů. Spustit by se mohl už v příštím školním roce. Udělám maximum pro to, abych peníze pro lékařské fakulty zajistil. Je však také potřeba jednat s univerzitami, protože právě ty přerozdělují finance jednotlivým fakultám a je potřeba zajistit, že peníze skutečně půjdou na výuku studentů.
Co se týče nedostatku nelékařského zdravotnického personálu tak se Ministerstvo zdravotnictví dlouhodobě snaží zlepšovat prostředí a podmínky pro práci nelékařských pracovníků ve  zdravotnictví, a  to v  několika rovinách. Kontinuálně několik let po sobě dochází zejména zvyšováním finančního ohodnocení, které plánujeme zvyšovat i do budoucna. Další oblastí je vzdělávání, kdy nutným krokem je zatraktivnění ošetřovatelských profesí. V  této souvislosti vyjednáváme se ministerstvem školství o navýšení kapacity vzdělávacího systému na  vysokých školách, dále se s  resortem školství spolupodílíme na  přípravě rámcového vzdělávacího programu pro obor vzdělávání Praktická sestra a zároveň i ve spolupráci s odbornou společností pracujeme s nadanými dětmi na základních školách, kde probíhají tzv. dětské univerzity. Nutným krokem do  budoucna je také snižování administrativní zátěže. Prvním krokem v této oblasti byla revize ošetřovatelské dokumentace, novela vyhlášky o  zdravotnické dokumentaci, a  podpora jejího vedení nástroji elektronického zdravotnictví.

Pane ministře, v dalších otázkách bych se ráda věnovala konkrétním projektům a  plánům ve zdravotnictví. V tiskové zprávě MZ ČR ze dne 06. 03. 2018 jste se jako ministr přihlásil k programu ZDRAVÍ 2020, který má sloužit k naplnění Národní strategie ochrany a  podpory zdraví a  prevence nemocí v  ČR. Co si od  realizace akčního plánu AP 8 Zvýšení kvality, dostupnosti a  efektivity následné, dlouhodobé a  domácí péče a AP 9 Zajištění kvality a bezpečí poskytovaných a zdravotnických služeb slibujete? Jak v roce 2020 poznáme, že byl AP 8 a AP 9 naplněn (prosím můžete uvést konkrétně)?
Bohužel práce na programu Zdraví 2020 v minulosti ustaly. Zadal jsem proto ihned po svém nástupu náměstkyni Aleně Šteflové, aby se tomu začala věnovat. Má za úkol kontrolu stavu plnění programu, zjištění příčiny skluzu v  naplňování cílů a  doporučení řešení, která by měla přinést urychlení prací na  implementaci programových cílů. Hlavní důraz je v rámci programu kladen na prevenci, zainteresovanost občana na péči o vlastní zdraví, zvládání infekčních onemocnění, očkování, podporu a ochranu duševního zdraví.
Jako výzvy do roku 2020 vnímáme k naplnění akčního plánu č. 9 především dotažení systému vzdělávání zdravotníků, nastavení systému, který by vyhodnotil protokoly interního hodnocení poskytované péče v jednotlivých zařízeních a rádi bychom zviditelnili práva pacientů tak, aby se zvyšovala edukace veřejnosti v právech na kvalitní a bezpečnou zdravotní péči. V legislativní oblasti pak chceme novelizovat vyhlášku k  externímu hodnocení kvality a  bezpečí. Do  tohoto akčního plánu patří i rozšiřování sítě tzv. nemocnic podporujících zdraví – máme již deset nemocnic v systému, které se tohoto mezinárodního programu účastní a chceme tento počet i nadále rozšiřovat.
Zaměření akčního plánu č. 8 je v  souladu se současnými prioritami ministerstva, jak dlouhodobě co nejefektivněji nastavit systém péče o chronické pacienty, tak aby odpovídal jejich požadavkům, a  to především z hlediska prognózy daných jejich zdravotním stavem a dalšími potřebami nejen v oblasti zdravotní péče. I z toho důvodu je důležité, že již byla stanovena metodika sběru a vytěžování dat v souladu s požadavky WHO, EU a Mezinárodní společnost pro kvalitu zdravotnictví, ze kterých se vychází pro nastavení pravidel pro certifikace jednotlivých druhů péče v segmentu následné, dlouhodobé a domácí péče; připravuje se aktualizace a  inovace vytvořených odborných standardů této péče a rádi bychom hledali nástroje, jak cíleně informovat laickou veřejnost o nastaveném systému následné, dlouhodobé a domácí péče a možnostech a kritérií jeho využívání.

Co přinese dokončení projektu DRG Restart? Může projekt DRG Restart podle Vás přispět ke zkvalitnění poskytované péče směrem k pacientům? (Pokud ano, uveďte prosím konkrétní příklady.)
Cílem projektu DRG Restart je narovnat aktuální zcela nevyhovující systém úhrad akutní lůžkové péče v ČR a zajistit, že úhrady za akutní lůžkovou péči budou reálně záviset na objemu a závažnosti poskytnuté péče u jednotlivých poskytovatelů.
Ambicí DRG Restart je vybudovat dlouhodobě udržitelný systém klasifikace (třídění) jednotlivých hospitalizačních případů tak, aby byly srovnatelně zatříděny a následně i adekvátně ohodnoceny hospitalizační případy, které jsou klinicky i ekonomicky skutečně stejné či podobné. V současné době jsou často do jedné DRG báze zatříděny zcela rozdílné hospitalizační případy, a  to jak jejich klinickou závažností, tak i nákladností léčby.
Nezbytným předpokladem pro správné nastavení nového klasifikačního systému je tak i detailní ocenění všech hospitalizačních případů jejich skutečnými náklady, dle jednotné metodiky. I toto je obsahem projektu DRG Restart. Současně projekt DRG Restart řeší také kultivaci vykazování poskytnuté péče, což následně poskytne plátcům (zdravotní pojišťovny) lepší obraz o  závažnosti poskytované péče jednotlivým hospitalizovaným případům.
Implementace DRG Restart tedy nepochybně povede ke zlepšení poskytované péče, neboť přinese zejména spravedlivější redistribuci úhrad. Ke zlepšení by tak mělo dojít u  dlouhodobě historicky podfinancovaných oblastí, např. interních oborů. Kultivace vykazování mimo to umožní zdravotním pojišťovnám, jakožto plátcům za poskytnutou péči, lépe dohlížet na kvalitu poskytované akutní lůžkové péče. Systém je připravován tak, aby jej bylo možné v případě potřeby průběžně modifikovat (např. při změně ekonomické situace či v důsledku neustálého vývoje medicíny) a byl tak využitelný v dlouhodobém horizontu.

Poslední Národní strategie elektronizace zdravotnictví je datovaná k  roku 2016. Jste jako ministr zdravotnictví nakloněný rozvoji e-Health? Jaké má priority MZ ČR v rozvoji e-Health stanovené, popřípadě jaké projekty plánuje v  budoucích letech realizovat? Jaké konkrétní přínosy můžeme jako občané - pacienti očekávat od současných či budoucích zavedených projektů v rámci e-Health?
Jsem velký podporovatel elektronizace zdravotnictví, bohužel Česká republika je v této oblasti skutečně na chvostu Evropy. Prvním a velmi důležitým krokem dopředu je eRecept. V současné době pracujeme na přípravě lékového záznamu, který bude možné sdílet s lékaři a lékárníky. Díky tomu bude možné hlídat nežádoucí interakce mezi léky a jejich duplicity. A  právě rozvoj funkcionalit eReceptu je nyní má priorita číslo jedna. Jsem velmi zklamán, že do mého příchodu do úřadu tomu nebyla věnována dostatečná pozornost. Nicméně my už na tom od prosince intenzivně pracujeme a lékový záznam by mohl fungovat od roku 2019.
Další velmi zajímavý projekt elektronizace zdravotnictví, který se v České republice rozvíjí a já jsem jeho fanouškem, je telemedicína. V  tuto chvíli je to doménou Fakultní nemocnice Olomouc a  její případné rozšíření do  dalších přímo řízených nemocnic je otázkou delšího času, ale věřím, že v ní je budoucnost. Zvláště pokud se podaří zasáhnout i takové obory jako jsou onkologie nebo neurologie. Její obrovský přínos vidím v oblasti preventivní léčby, kdy dojde ke zvýšení komfortu pacientů, úspoře času lékařů a  celkovému zefektivnění poskytované péče. Konkrétně ve  Fakultní nemocnici v Olomouci se zaměřují na chronicky nemocné pacienty, mohou sledovat pacienty na dálku a v tom vidím velkou budoucnost. Chronických pacientů stále přibývá a péče prostřednictví telemedicíny je velmi efektivní.
Tahounem elektronizace zdravotnictví by mohly být zdravotní pojišťovny. My se zdravotními pojišťovnami komunikujeme o  dvou zásadních tématech. Za prvé, jak snížit jejich finanční výdaje, které nejdou do  léčby a  do  pacientů, tedy jednoduše řečeno, jak ušetřit na provozních výdajích a za druhé, jak zefektivnit léčbu pro pacienty a zároveň ji zlevnit pro pojišťovny. To lze udělat pochopitelně různými legislativními změnami, ale i tou motivací. A telemedicína může být do budoucna rozhodně jedním ze zásadních motivačních prvků.

Velmi děkuji za Váš čas, který jste věnoval odpovědím.

 

Nástroje stránky

Informace o stránce

Publikováno: 14.05.2018

Poslední úprava: 14.05.2018, 17:45